Expremiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš pojal svou možnou kandidaturu na post prezidenta jako politické drama. Vše začalo už před několika měsíci, když začal naznačovat, že by se prezidentského klání mohl zúčastnit, ale nic není jisté. Podmiňoval svoji případnou kandidaturu mimo jiné tím, že aktivisté sesbírají dostatečný počet podpisů na jeho podporu. Na únorovém sjezdu hnutí ANO Babiš prohlásil, že zatím neřekne, zda bude na post prezidenta kandidovat, ale že v každém případě hnutí ANO postaví kvalitního kandidáta. Avizoval, že svoje rozhodnutí oznámí v září. Čtěte také Nyní je ovšem zase vše jinak. Pokud prý bude o post prezidenta nakonec usilovat, oznámí svoji kandidaturu nikoliv v září, ale až později. Navíc ji podpoří nikoliv 50 tisíci podpisy – jak to vyžaduje zákon od kandidátů, kteří si nemohou zajistit podporu buď 20 poslanců nebo deseti senátorů. Spolehne se prý případně na poslaneckou podporu. To by vzhledem k tomu, že hnutí ANO má ve Sněmovně 72 poslanců, měla být jen formalita.
Souvisí to asi s touhou srovnávat se se světem. Český muž si drží pevně své pivní panděro a nechce se ho vzdát; stejně tak když přichází k holiči, většinou říká: "Vpředu zkrátit, vzadu nechat! " Ale podívejme se na sportovce – vyrazili do světa a většina z nich už je prý v rozkroku vyholena, zatímco umělci, kteří se tak často do světa nedostanou, se stále pyšní bujnou čupřinou. ELLE: Zasloužíme si vůbec zástupy krásných dívek a žen, které nám neustále rodí české matky? Jsme českým krasavicím důstojnými partnery? JM: To rozhodně nejsme. A je vidět, jak se sem stahují muži z celého světa. A nebylo to jen po sametové revoluci. Čechy byly přepadány z východu, ze západu, ze severu po celá staletí, a důvod byl vždy jasný: touha po českých ženách. Jestli si je zasloužíme, těžko říct, ale buďme rádi, že je máme. ELLE: Jde dohromady pozice sexsymbolu a rodinný život, který vedete? JM: Kdybych odpověděl ano, tak bych tím přiznal, že se považuji za sexsymbol… Takže ano. ELLE: Budou vás moci v červenci festivaloví hosté spatřit koupajícího se v některé z karlovarských fontán?
Později jsem přešel na kytaru. " Už kdysi na škole byl členem folk-punkového sdružení Troska. A před dvaceti lety se náhodou seznámil s Janem Hladíkem, Tomášem Polákem a Pavlem Hrdličkou. Ti plánovali kapelu a hledali někoho, kdo by jim psal texty. "Já nabídku přijal, ale pod podmínkou, že si své texty budu taky zpívat. Souhlasili. Lze říci, že skupina Mig 21 vznikla jen proto, že jsem dal chlapcům nůž na krk a oni tomuto násilí podlehli. " Asi prvním velkým hitem kapely se stala píseň Snadné je žít, samozřejmě s Jiřího textem, zatímco v poslední době zní z rádia nejčastěji příjemně pohodová novinka Hurá!. "Nevím, čím to je, že na člověka padne největší tíha z celého dne tu hodinu před koncertem. A potom, když to začne, škrtneme nějakou sirkou, podpálíme oheň. A lidé nám zpátky vracejí energii, s kterou nikdy nemůžeme počítat, ale vždycky nás zasáhne. Dokonce tak, že po koncertu jsou všichni kluci nabití a říkají si: paráda, teď tři hodiny neusnu. Je to velký dar, mám pocit, že lidé nám vracejí mnohonásobně víc, než my dáváme jim. "
FDb: Nejdříve bych ještě navázal na náš minulý rozhovor k filmu Toman. Ptal jsem se vás, jestli vás napadá nějaká skutečná postava, k jaké by se dal Zdeněk Toman připodobnit. Vy jste říkal, že vás zrovna nic nenapadá, ale třeba vás něco napadne, až půjdete po ulici. Tak se chci zeptat, jestli vás něco napadlo? Jiří Macháček: No, popravdě řečeno jsem o tom nepřemýšlel. (smích) FDb: (smích) Trochu jsem si myslel, že to tak dopadne. Takže resty z minula máme vyřešené a můžeme přejít k Bourákovi. Řekl byste, že to bylo pohodové natáčení? Jiří Macháček: Já myslím, že bylo. Na každém natáčení jsou samozřejmě chvíle, kdy se ví, že toho máme hodně před sebou a čas se krátí. Ale tady jsme byli v exteriérech, což je vždycky lepší na soustředění, když nemáte ten domov a tu Prahu za krkem a můžete se do toho víc položit. FDb: Bylo něco, co vám na postavě Rudy nejdříve vadilo a postupně jste to s Ondřejem Trojanem odbourávali? Jiří Macháček: Myslím, že tam nebylo nic, co by mi vadilo. Akorát jsme si vždycky potřebovali srovnat nějakou míru stylizace.
A taky by mě zajímalo, jestli mohl tušit, jakému zlu vlastně napomáhá tím, že se obohacuje. Ale otázka spíše je ne to, na co bych se ho ptal, ale na co by měl ochotu mně popravdě odpovědět. Spíše bych využil příležitosti k tomu, že bych ho nějak nenápadně sledoval, abych se třeba víc připravil na tu roli. Ale to samozřejmě nejde. FDb: Nevím, jestli se mnou budete souhlasit, ale ta role mně připadá herecky poměrně vděčná. Jak vysoko byste ji zařadil v té škále rolí, které jste už odehrál? Jiří Macháček: Jako mimořádnou. Zcela mimořádnou! A zlomovou, protože jsem v tomhle žánru vlastně nikdy žádnou příležitost nedostal. A divák mě vnímá spíše jako komediálního herce. Takže je to takové protisrstné, riskantní obsazení. A jestliže herec dostane ve svých padesáti letech nabídku k tomu, aby hrál v nečekaném žánru, tak je to pro každého herce obrovská příležitost a každý herec to vezme jako štěstí. Je spousta českých herců, kteří tuhle příležitosti nedostali a přitom to byli skvělí herci. Miloš Kopecký vždycky říkal: " Herec je jako tanečnice, která o sobě třeba ví, že umí hrozně dobře tango, ale nezbývá ji, než čekat na tu chvíli, až budou hrát to tango a přijde pro ni někdo tancovat.
A Jak vzniknul její nejnovější singl? Poslechněte si rozhovor. Patricie Pagáčová: Když natáčím, mám čas dělat práci, kterou doma s malou nezvládám Dnes ráno jsme si povídali s herečkou Patricií Pagáčovou, která za námi do studia dorazila i se svou roční dcerkou Bibianou. Patricie hraje v novém filmu Pánský klub, který má 2. 6. premiéru a právě o něm s Lubkou a Mírou mluvili. Cítí se líp v pánském kolektivu nebo v dámském? Viděla už divadelní představení Pánský klub? Jak se jí točilo těsně po šestinedělí? Bere dcerku někdy s sebou na natáčení? Nemrzí ji, že už začala hrát maminky? Poslechněte si celý rozhovor. Kristýna Hrušínská: S rolí mi nemusel nikdo radit. Každá ženská je svým způsobem psycholožka Nový týden s námi zahájila herečka Kristýna Hrušínská, protože právě tento týden nás čeká premiéra filmu Pánský klub, ve kterém hraje hlavní roli právě Kristýna. S Lubkou a Mírou si povídali právě o novém filmu. Bylo pro natáčení filmu výhodné mít už tuto roli najetou z divadla, nebo to bylo o to těžší?
FDb: Zjišťoval jste i informace o tom, co se s Tomanem dělo po roce 1948? Jiří Macháček: Určitě. Už v původní verzi scénáře, kterou napsala Zdeňka Šimandlová a kterou jsem tedy nečetl, protože měla přes tisíc stránek, byl popsaný zbytek jeho života. A dokonce jsme i točily nějaké scény, když je Tomanovi sedmdesát a padesát, ale ten jeho životní příběh by vydal na dva takovéto filmy, které by byly stejně zajímavé. FDb: V čem myslíte, že může film Toman zaujmout mladší diváky? Jiří Macháček: Já v tom filmu vidím poslání, že ta koncentrace na vlastní kariéru, na vlastní moc, na peníze a bezskrupulózní touha po tom mít se dobře a to, co je za to člověk ochoten prodat, včetně demokratických principů a státní suverenity a nějakých základních humanistických hodnot … To si myslím, že je něco, co je aktuální i dneska a doufám, že ti mladí lidé to z toho budou číst. A že se tím poučí a uvědomí si, které hodnoty jsou ty opravdové. FDb: Film se zabývá dobou po druhé světové válce. Bavil vás ve škole dějepis?