Desplechin se osobně zúčastní projekce svého filmu 20. března 2018 a doprovodí ho i jeden z hlavních představitelů filmu Hippolyte Girardot. U příležitosti 100. výročí vzniku republiky bude týden před zahájením festivalu na Václavském náměstí uvádět mobilní kino filmy zdarma. V rámci spolupráce s nadačním fondem Kapka naděje uspořádá Febiofest akci Red Carpet, která umožní dětským pacientům z Fakultní nemocnice Motol zúčastnit se slavnostního zahájení festivalu. Dále se pro nadační fond chystá finanční příspěvek ze vstupného na 5 projekcí festivalu. Zakladatelka a prezidentka fondu Vendula Pizingerová během tiskové konference pozvala i na charitativní koncert filmové hudby, který se u příležitosti nedožitých osmdesátin jejího manžela Karla Svobody bude konat 17. března 2018 ve Španělském sále Pražského hradu a jehož výtěžek je určen na projekty nadačního fondu. Přesný program a jména dalších významných hostů festivalu sice ještě nejsou zveřejněny, ale dosavadní informace spolu s novým vizuálem a mottem Nechte se unést znějí velmi slibně.
Praha: Akademie múzických umění v Praze / Nakladatelství Lidové noviny, 2007. [ zpět]
Ondřeje Trunečky a publikován byl v CAROLINĚ. Foto:
Cenou za umělecký přínos na ni pamatoval před lety i karlovarský filmový festival a v roce 2017 získala Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii. Eva Zaoralová se narodila 28. listopadu 1932 v Praze. Vystudovala francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Překládala z italštiny a francouzštiny, například Federica Felliniho, Michelangela Antonioniho či Georgese Simenona. Působila jako tlumočnice a překladatelka, od začátku 60. let spolupracovala s filmovými časopisy Kino a Film a doba, současně s časopisem Světová literatura a s nakladatelstvím Odeon. Napsala řadu článků a publikací věnovaných především francouzskému a italskému filmu, přednášela dějiny filmu na FAMU. Kromě dlouholetého působení ve vedení filmového festivalu v Karlových Varech zasedala v porotách mnoha významných filmových festivalů, mimo jiné v Cannes, Berlíně či Benátkách. Zaoralová přinesla znalost světového filmu nejen festivalovému publiku Karlovarský festival přinesl díky své umělecké ředitelce Evě Zaoralové do českého prostředí mezinárodní aspekt a znalost světového filmu.
Nový Almodóvarův snímek i očekávaná premiéra Duny. V Benátkách začíná nejstarší filmový festival Číst článek Americká herečka Maggie Gyllenhaalová dostala ocenění za nejlepší scénář. Napsala ho k filmu The Lost Daughter (Ztracená dcera), který byl zároveň jejím režijním debutem. Zvláštní cenu poroty má italský film ze speleologického prostředí Il buco (Díra) od režiséra Michelangela Frammartina. Benátský filmový festival je nejstarší na světě. Letos se o Zlatého lva ucházelo 21 děl. Mezi nimi byl i snímek Nezanechat stopy polského režiséra Jana P. Matuszyńského, který vznikl v české koprodukci. V sekci Horizonty však získali cenu pro nejlepší scénář Slováci Peter Kerekes a Ivan Ostrochovský díky snímku z vězeňského prostředí Cenzorka, který vznikl ve slovensko-česko-ukrajinské koprodukci. Soutěžní filmy posuzovala porota, jíž předsedal s jihokorejský oscarový režisér Pong Čun-hoa. ČTK
Vědecký objev, jaký se podaří jednou za život – CRISPR nám dává moc měnit naše lidství. Teď záleží jen na nás, jak daleko zajdeme. Číst dále Nedávno to světem vína pořádně zašumělo, zatřásla s ním totiž nová vlna, jakou byla ve své době rocková hudba. Po celém světě vtrhli do vinohradů rebelové, kteří dělají víno tak, jak ho mají rádi: v souladu s přírodou, bez kódů a norem. Hluboko v našich střevech vyrábí 100 bilionů bakterií různé látky, které jsou prospěšné našemu zdraví. Ačkoliv jejich jména můžou znít podezřele – fecali bacterium, roseburia, akkermansia muciniphila – a ač jsou pouhým okem neviditelné, mohly by přinést revoluci v medicíně. Tedy pokud je náš moderní životní styl dřív nevyhladí. Řetězec superpotravin je celovečerní dokument zkoumající fakta a mýty, kterými jsou opředeny superpotraviny. Ukazuje, jaký má průmysl "superpotravin" dopad na rodiny zemědělců a rybářů po celém světě. Lidé dokáží rozlišit zhruba bilión vůní a zápachů, ale většině lidí činí potíže je popsat slovy.
Umění vytváří tyto pocity nejenom skrze přímá sdělení, ale také skrze evokaci a inspiraci. 1 Jinými slovy filmaři se pomocí svých děl snažili vyvolat určité pocity, dojmy, imprese. Někteří teoretici impresionismu chápali film jako syntézu ostatních umění, včetně kombinace prostorových kvalit s rytmickými vztahy. Na druhé straně teoretici nahlíželi na film jako na čisté médium a požadovali tzv. cinéma pur ( čistý film), abstraktní film soustředící se zcela na grafickou a časovou formu, opomíjející jakékoliv vyprávění. Většina impresionistických filmařů ale vybočovala z těchto krajních požadavků a soustředila se na zkoumání možností filmu jako média. Hlavním cílem bylo vymanit film z divadelního područí (soustředit se na možnosti filmového média a odbourat divadelní scény, kulisy i herectví). Proto požadovali umírněný herecký projev a často natáčeli v exteriérech. Základem filmu pro ně byla fotogenie ( photogénie), termín, který zavedl kolem roku 1918 Louis Delluc. Snažil se jím odlišit filmový záběr od původního snímaného objektu, upozornit na to, že natáčení propůjčuje předmětu novou expresivitu a umožňuje divákovi vnímat ho jiným způsobem.