Jindy se jen zoufale snažím nepropadnout panice, že takhle už bude vypadat každý z mých budoucích dnů, až do smrti. Jakmile se mi podaří sníst oběd, jsem na dobré cestě přežít další den. Jídlo do sebe už roky vpravuji bez nejmenšího pocitu hladu či chuti k jídlu, naštěstí moje trávicí soustava už neprotestuje jako tomu bylo dříve a tak, ačkoliv z jídla nemám vůbec žádný požitek, energie z něj je pro tělo požehnáním. Ke zjištění, že na řadu fyzických obtíží mi pomáhá doplnit energii, klidně i formou rychlých cukrů, jsem se dopracovávala dlouho. A teď se snažím toho využívat, jak jen to jde. "Škodlivé" spaní přes den a rychlé cukry?! V brzkém odpoledni se můžu na chvíli věnovat duševně namáhavější činnosti, jako je třeba psaní nebo čtení. Zcela plánovitě a maximálně po dvou hodinách zavírám knížku, počítač a pak i oči, protože jdu do zatemněné ložnice a dopřávám mozku i tělu odpočinek. Vypínám mobil a v tichu, do kterého skoro neznatelně probublává relaxační nebo vážná hudba, zkouším usnout.
Váš košík je zatím prázdný zobrazeno 15634× Vložil(a): Martikoh, 6. 12. 2015 9. 35 Takhle jedou dámy, takhle jedou pání, takhle jedou sedláci, takhle jedou vojáci a takhle jedeme my. Máte i Vy oblíbené říkadlo nebo básničku, o které se chcete podělit? Přidejte je. Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací
Za uplynulých pět let se mi během dne podařilo usnout maximálně desetkrát. Odpolední poležení se ale stává nedílnou součástí mého obvyklého dne a dopřávám si ho bez jediné výčitky svědomí. Dobře si pamatuju na svoji první hospitalizaci na psychiatrické klinice, kde jsme měli zakázáno se přes den postele skoro i dotknout. "Děláte snad v dolech?! Abyste musela po obědě odpočívat? " Tak se na mě jednou obořila sestra, když jsem si absolutně vyčerpaná chtěla odpoledne na chvíli lehnout. Ne, v dolech nedělám. Ale moje dlouhodobá spánková deprivace mě dohání k slzám a občas i k šílenství. Takže proč bych se měla odpolednímu odpočinku vyhýbat? Naopak. Když po hodině až dvou vylézám z postele, je mi podobně jako ráno. Třes a celkový hnusný fyzický stav naštěstí netrvá tak dlouho. Glykemii si neměřím, ale mám vypozorováno a odzkoušeno, že mi pomáhá se najíst a srovnat tím hladinu cukru v krvi. Někdy si připravím plnohodnotnou svačinu se zeleninou a ovocem, jindy najdu v košíčku se sladkostmi ten nejrychlejší cukr v podobě čokolády.
Moje oblíbené hračky moje ruka mámina ruka tátova ruka strašidlo Pepa slon Bingo slon Binofác štěrchátko - špendlík štěrchátko - kravička zvonkohra nad postýlku medvídci nad postýlkou berušky nad postýlkou zajíček Ušáček štěrchátko - ptáček šašek Šáša pejsek Hafík kostka dudlík 7. - 12. měsíc: Verunko, kde jsi - schovám se pod plínku, oblečení, atd. a máma a táta mě hledají Na tuleně - tulím se a tulím - nejraději s mámou a tátou a taky pejskem Tulíkem Jak jsem veliká - Verunko, jak jsi veliká? - Tááááák! ( ukazuji ručičkama) Paci, paci - dělám paci, paci Jak se máš - Verunko, jak se máš? - Tak, tak, všelijak. ( ukazuji Bourání komínu - někdo jej postaví a já ho zbořím kyblík lopatka bábovky prázdné lahvičky od krémů auto-odrážedlo pejsek Tulík ( pořád se tulíme) skládací pyramida ( kostky) dřevěné kostky papíry dětský telefon
Zpívám ptákům a zvlášť krkavcům spílám lidem nadaávám do hlodavců. Přivádim krysaře na přemnoženou zem, svorně zvuk flétny do jámy následujem.