Potrebovala bych vic casu pro sebe, to citim hrozne moc, ale neumim si to zaridit, porad neco je…. hrozne moc, ale neumim si to zaridit, porad neco je…. já příčinu znala od začátku, ale nedokázala jsem se léta odhodlat. Příčinou byl (teď už) exmanžel… Právězě k tomu jsou nejlepší terapie. řešit jen sebe tam u psychologa je nejvíc! Může ti to vyvolávat lepší pocity a tím pádem se zamyslíš nad sebou A jaky typ terapie jste mely? Ja Gestalt a moc mi teda nepomohla v tech uzkostech. Redila jsem tam spis vztek, jsem nekdy vztekla. Protoze frustrovana, neplnim si svy potreby. Pricina deti. Ty neodstranim, ale pracujeme ted na sobe s muzem, na parovy terapii, protoze mame problem spolu spravne komunikovat. Nehdama se nebo tak, ale on nechape, co potrebuju a ja s nim asi blbe mluvim nebo nevim. Já třeba vim, že mi to zhoršuje když nemám čas sama na sebe - jelikož hroutící se úzkostná matka je rodině vcelku k prdu, manžel s tím počítá a "čas pro sebe" je u nás něco zcela zásadního, co když potřebuju, tak se prostě chod rodiny upraví, aby to šlo.
Pomočení v noci Špatně dýchání, tlak v nosu Krátké závratě (jako bych byla na houpačce) Vyšetření po Covidu
Zatím není jasno v tom, u koho cvičení na depresi zabírá a v jaké dávce. V knize Cvičením proti úzkosti a poruchám nálady Smits s kolegou Michaelem Ottou doporučuje mírnou půlhodinovou zátěž pětkrát týdně nebo intenzivní půlhodinové cvičení třikrát týdně. To jsou ověřené fungující dávky. "Nedokážeme říci, že čím víc, tím lépe. Je možné, že účinnější by bylo míň, ale my to opravdu nevíme, " řekl Smits. Není ani jasné, zda na depresi působí i takový pohyb jako třeba vzpírání, ani zda je cvičení účinné v případě těžkých depresí.
Ja mam pocit, ze se jen presvedcuju, ze to bude zas dobry, snazim se zastavovat ty negativni myslenky a nenechavat je k sobe chodit, ale mam dojem, ze vnitrne ten bubak je proste hrozne silnej a zas vyleze ven. Blby je, ze to s tim antidepresivem je nadlouho, nez zabere a pokud ne, tak stejne vysazovat postupne. @Anonymní píše: To ti moc preju, ze s tim umis pracovat. Ja mam pocit, ze se jen presvedcuju, ze to bude zas dobry, snazim se zastavovat ty negativni myslenky a nenechavat je k sobe chodit, ale mam dojem, ze vnitrne ten bubak je proste hrozne silnej a zas vyleze je, ze to s tim antidepresivem je nadlouho, nez zabere a pokud ne, tak stejne vysazovat postupne. To je právě úplně špatnej přístup. Tím že se zabarikáduješ a budeš se tvářit že je všechno ok, to nevyřešíš. Co se mi osvědčilo, bylo přijmout, že úzkosti jsou součást mýho života. Někdy jsou silnější, někdy žádný, ale mám k nim sklon a nikdy asi neodejdou zcela. Umím odlišit, co jsou racionální obavy a kdy už jsem pohlcená úzkostí a neuvažuju jasně.