Rozchody k životu patří stejně jako navazování známostí. Zvláště v dospívání a v rané dospělosti se ještě oba hodně měníme, vyvíjejí se naše zájmy, představy o životě, hodnotové orientace, postoje a další skutečnosti, které mohou vztah výrazně ovlivnit. Nelze se tedy divit, když alespoň jeden z partnerů začne mít někdy pocit, že se vztah změnil, vyčerpal, on sám se v něm přestal cítit dobře. Jen výjimečně se s podobnými pocity? potkají? oba zároveň. Následný rozchod by pak jistě mohl proběhnout docela v přátelském duchu (? hele, miláčku, mám dojem, že bychom se měli raději rozejít, bylo to fajn, ale poslední dobou je všechno nějak jinak? ;? představ si, že jsem ti chtěl zrovna něco takového navrhnout, cítím to podobně, tak si dáme sklenku a do smrti dobrý, jó?? ). Pravdou ale obvykle bývá spíše opak. Jakmile jeden začne ze vztahu unikat, zájem druhého se ještě více nabudí. Této zákonitosti lze někdy dokonce využít k záměrnému posílení vztahu tam, kde si je ten druhý námi až příliš jistý.
Musím pořád myslet na to, že od rodiny neodejde a to ani nechci a kdyby byl se mnou, tak by podváděl zase mne. Nechceme přijít jeden o druhého. Je pro mne jak říkáš droga. Je to krásněj, přitažlivej chlap s vysportovanou postavou, dobrou výbavou a ještě je k tomu moc šikovnej @smajlicek2019 Tak to Tě obdivuju, že jsi to ustála! Já jsem do toho docela spadla…i když si ty všechny věci říkám…Nevím, jak to v hlavě nějak přenastavit. Sex je skvělej, naprosto. Jen po těch chvílích s ním pak v sobě cítím hrozný prázdno a je mi smutno…z toho, že nejsem s ním a ze sebe samotny, jaká jsem husa hloupá Hele…a s manželkou má jakej vztah? Normálně fungujou, vč. sexu? Jak Ti je, když víš, že je s ní? Sex je skvělej, naprosto. Jen po těch chvílích s ním pak v sobě cítím hrozný prázdno a je mi smutno…z toho, že nejsem s ním a ze sebe samotny, jaká jsem husa hloupá Zažila jsem dloooouhodobě - a i když má člověk v době trvání mileneckého vztahu pocit, jak je to supr trupr, dobrodružství, vzrušení, spiklenectví, zakázaný ovoce… beztak pak jedeš ze schůzky domů - a přesně to prázdno, co popisuješ.
Je celkem běžné, že pokud jste v toxickém vztahu, nevíte o tom. Spíše máte pochybnosti, zda vy neděláte něco špatně, co způsobuje vztahový nesoulad. JPodobně je to i v pracovním prostředí, kde na vás šéf přehazuje odpovědnost za chyby a nedostatky, které ale s vámi nesouvisí: "Důvod, proč se k vám teď takto chovám je ten, že neděláte dostatečně dobře svou práci. " Pokud jde o toxické romantické vztahy, klíčovým ukazatelem je výrazný rozdíl mezi tím, jak k vám váš partner mluví na veřejnosti a v soukromí. Mluvte sami za sebe Mnoho z nás ignoruje nehezké chování jednoduše proto, abychom se vyhnuli konfrontaci nebo už víme, že je to stejně zbytečné a ničeho nedosáhneme. Mluvte sebevědomě a řekněte, že neúctu, kterou vám partner projevuje, nebudete akceptovat – zejména v případech slovního nebo fyzického násilí. V takových situacích se doporučuje krátký komentář typu "cítím se zraněný, když na mě nadáváš. Teď opouštím večírek a doufám, že příště se mnou budeš mluvit laskavěji. " a odchod ze situace.
Potom je opravdu čestnější přiznat, že sice ani sami dobře nevíme proč, ale ve vztahu prostě pokračovat nechceme. Rozchody jsou často spojeny i s citovým vydíráním ze strany opouštěného, případně s různými katastrofickými hrozbami (když mne opustíš, tak? ). Pokud se jimi necháme zastrašit a vztah uměle prodlužujeme, riskujeme opakování téhož scénáře při všech dalších pokusech o jeho ukončení. Pokud se obáváme, že by partner mohl své hrozby skutečně realizovat, je namístě zprostředkovat mu spíše odbornou pomoc. Můžeme se obrátit na kteréhokoli z psychiatrů, případně na rodinnou poradnu. Je možno využít i neformálních sociálních sítí (partnerových přátel, příbuzných apod. ). Tam pak naše zodpovědnost končí; umělým prodlužováním vztahu ubližujeme oběma, a partnerovi tím stejně nepomůžeme. Pouze oddálíme to, co stejně časem nastane. Téměř každý z nás se pochopitelně zajímá spíše o to, jak partnera získat, upoutat, jak vyvolat jeho zájem, než o to, jak se s ním slušně rozejít. Forma rozchodů však může zpětně celý vztah znehodnotit.
"To jí to aspoň nemůžeš říct upřímně, že už se s ní nechceš dál vídat? Aby si třeba nemyslela, že se ti něco stalo? " zeptala jsem se proto nedávno kamaráda, který se takhle proměnil v nekomunikativního ducha asi po třetím rande. "Vždyť jsem jí to tímhle dal upřímně najevo, " odpověděl a pokračoval: "Vysvětlovat nic nechci, protože tím to neskončí. Řeknu jí, že už se nechci vídat, a přijde: A proč, co jsem udělala, můžu něco udělat, abych to napravila? Ne, nemůžeš, prostě nějak vím, že nám to nebude klapat, a nechci to řešit, protože z toho vždycky vyjdu jako mizera. " Když jsem se na totéž ptala Jindry, dostala jsem následující odpověď: "Mrtvého brouka většinou hraju proto, že s člověkem, kterého jsem viděla dvakrát šedesát minut, nemám chuť rozebírat důvody, proč si myslím, že nám to nebude klapat. Zabralo by to víc času, než kolik jsme toho spolu prožili. Už jsem si ověřila, že vysvětlování, proč ne´ stojí vždycky víc energie i emocí než ignorance. Akce plodí akci. Ignorance ignoranci. "
Sice nemůžeme změnit toxické lidi na netoxické, ale můžeme pracovat na tom, abychom nebyli příliš reaktivní a trápili se tím, že nám někdo ubližuje. Vytvořte hranice a držte se jich Stanovování hranic není neslušné – naopak je to nutná ochrana sebe. Většina toxických lidí jen využívá vaší nedůslednosti ve stanovování hranic. Doporučuje se zavést verbální hranice, například místo toho, abyste ventilovali své pocity vzteku, bezmoci, zranění, vyšlete jen zprávu, že právě teď nejste k dispozici. Takové hranice si nastavte v práci i v rodině. Status příbuzného mu nedovoluje, aby se k vám někdo choval bez respektu. Všechny vztahy vyžadují hranice a ty pak budu určovat kvalitu vašeho vztahu. Proveďte digitální detox V dnešní době sociálních sítí je třeba se chránit nejen ve fyzickém prostoru, nýbrž i v tom virtuálním. Máte právo mít kontrolu nad tím, kdo má přístup na váš profil. A pokud nejste ještě na odebrání přátel připraveni, využijte možnosti ochrany osobních údajů, jako je Sledování nebo Bloknutí.
Je mnoho způsobů, jak se s někým rozejít. V současnosti se k tomu často používá takzvaný ghosting, kdy jednoduše hrajete mrtvého brouka. Zdá se to asociální, neupřímné, říkáme, že lidé přišli o soucit, jsou zkažení a vztahy spějí do záhuby. Opravdu? Dělám mrtvého brouka. V téhle době, kdy prakticky neexistují nedoručené zprávy, prostě každému dojde, že když neodpovídám, nemám zájem, " vysvětluje mi dvaatřicetiletá Jindra trend v rozchodech, který poslední dobou zažívá čím dál víc známých. Potvrzují to i čísla. Když se magazín v internetovém průzkumu nedávno ptal na zkušenosti s ghostingem, 26% žen a 33% mužů uvedlo, že při rozchodu buď sami ghosting použili, nebo se tímto způsobem někdo rozešel s nimi. Ghosting je z anglického slova "ghost" neboli duch. Což, jak mi řekla moje kamarádka, prakticky vzato vlastně znamená, že se nerozcházíte. Jenom prostě – zmizíte. Jak se dá v dnešní době zmizet? Třeba tak, že přestanete komunikovat. Netýká se to dlouhodobých vztahů, kdy už spolu žijete v jedné domácnosti, tam ghosting praktikovat moc nejde.
Věnuji se copywritingu, tvorbě videí, doučování angličtiny a všemu, co mi jen trochu dává smysl a baví mě to. Myslím, že život nabízí hodně a je škoda toho nevyužít. Ráda píši hlavně o životním stylu, protože obsahuje mnoho témat, která se týkají nás všech.