2013 O tom se sama přesvědčuje hlavní hrdinka - šestnáctiletá Hazel Grace Lancasterová, která trpí rakovinou štítné žlázy a vodou na plicích. Mohla by snít o sladké budoucnosti - být čímkoliv, mít kohokoliv,... a ne přemýšlet nad tím, že brzy všechno skončí a že všichni zemřou, včetně jí samotné. Všechny recenze (12) Zobrazit méně Odkazy Smích a pláč těch, jimž hvězdy nepřály 15. 1. 2013 "Chodila jsem do podpůrné skupiny ze stejných důvodů, z kterých jsem předtím dovolila zdravotním sestrám s pouhými osmnácti měsíci postgraduálu, aby mě otrávily chemikáliemi s exotickými názvy: chtěla jsem udělat rodičům radost. Jenom jedna věc je totiž horší než šinout si to v šestnácti do kytek s rakovinou, a to je mít dítě, které si to šine do kytek s rakovinou. " U nás neznámý, jinde povinná četba Spisovatel John Green píše zdařilé knihy pro dospívající, jedna z nich u nás vyjde 1. března PRAHA V Americe ceněný autor, který pronikl na některých školách dokonce do povinné četby, to je pětatřicetiletý John Green.
Hvězdy nám nepřály Celosvětově úspěšný bestseller amerického spisovatele Johna Greena Hvězdy nám nepřály, jehož filmová adaptace byla v loňském roce uvedena do kin, vychází jako audiokniha v podání Veroniky Kubařové a Matouše Rumla. "Veronika s Matoušem jsou úžasně sehraní, dobře na sebe reagují a na audioknize je to znát. Navíc si spolu role tragických mladých milenců už vyzkoušeli na jevišti, když ztvárnili ústřední pár v inscenaci Romea a Julie Divadla v Celetné. Takže se ideálně hodili k tomu, aby si zahráli v audio verzi love story, která na Shakespeara evidentně navazuje, ale jejíž osudovost v jedenadvacátém století vyvažuje všudypřítomná ironie, " uvedla Šárka Nováková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. Šestnáctiletá Hazel Grace ( Veronika Kubařová) žije už tři roky s diagnózou rakoviny štítné žlázy, a i když není jisté, jak se bude její stav dál vyvíjet, k vyléčení zrovna nesměřuje. Za tu doby už se na svou nemoc začala dívat s humorem a nejvíc ji mrzí, že se asi nedozví, jak dopadla její oblíbená knížka Císařský neduh, která má otevřený konec.
(15. 01. 2013) Smích a pláč těch, jimž hvězdy nepřály "Chodila jsem do podpůrné skupiny ze stejných důvodů, z kterých jsem předtím dovolila zdravotním sestrám s pouhými osmnácti měsíci postgraduálu, aby mě otrávily chemikáliemi s exotickými názvy: chtěla jsem udělat rodičům radost. Jenom jedna věc je totiž horší než šinout si to v šestnácti do kytek s rakovinou, a to je mít dítě, které si to šine do kytek s rakovinou. " Jsou věci, nad kterými člověk v šestnácti běžně nepřemýšlí. Snad dokonce – nad kterými by přemýšlet ani neměl. V šestnácti může třeba uvažovat nad budoucností, kam půjde na vysokou školu. Ne nad tím, že jednou – a možná velmi brzy – to všechno skončí, všichni zemřou, nic po nás nezůstane. Nicméně toto je přesně to, co celkem často běhá hlavou šestnáctileté Hazel. Hazel má rakovinu, nemocnice je pro ni druhým domovem, a i když se zrovna cítí dost dobře na to, aby trávila dny se svými rodiči, všude s sebou tahá vozík s kyslíkovou bombou, bez které se už neobejde. Kamarádí převážně už jen s jinými nemocnými dětmi.
Ani jeden z hrdinů nešustí papírem a o to víc jim člověk věří tu neokázalou, každodenní, drobnou odvahu, o to víc jim přeje ty ukradené kousíčky štěstí. Veronika Volhejnová (*1962) vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Coby novinářka se věnovala zahraniční politice. Poté začala překládat z angličtiny, a to zejména sci-fi literaturu, je též autorkou populárně-naučných knih pro děti a mládež. Českým čtenářům přeložila díla například od Michaela Cunninghama, Johna Greena, Agathy Christie, Aimee Bender či Johna Le Carré. Ohodnoťte tento článek:
Zatímco romantický vztah je ukazován nestylizovaně, rakovina je v náhledu Hvězdy nám nepřály spíše vzdálenou a nikterak ošklivou (snad s výjimkou jedné krátké scény). Flashbacky jsou zobrazovány mlhavě a když Hazel nemůže dýchat, tak vidí postavy ve zpomaleném pohybu. Tyto momenty lze ospravedlnit subjektivním pohledem hlavní hrdinky. Dokonce to můžeme chápat jako určitou formu nespolehlivého vypravěče, který chce popisovat věci, tak jak se staly, ale jeho náhled je zkreslený. Jenže k tomu film nedává dostatečné množství vodítek a obhajovat ho z této pozice nejde. Střet civilnosti vztahů a stylizovanosti rakoviny působí z těchto důvodů spíše rušivě. Kniha si nelibuje v exploataci rakoviny, přesto se nevyhýbá tomu, že umírání je ošklivé a bolestivé – film to spíše naznačuje, a to ještě k tomu velmi opatrně. Adaptace je to tedy v některých ohledech přesná, v jiných diametrálně vzdálená. Vyprávění v ich-formě z předlohy se proměnilo ve zdánlivě cynický voice-over ve filmu. Přesto je třeba mít na paměti, že John Green je sice skvělý spisovatel, ale dívčímu jednání příliš nerozumí.
3. Rakovina jako věcný, i když tragický fakt Nejlépe to říká sama hrdinka, když mluví o knížkách na téma rakovina: "Knihy o rakovině jsou příšerné. Skoro v každé ten, co rakovinu dostane, založí nadaci pro boj s rakovinou. A jak se pustí do charity, tak pochopí, že lidstvo je v zásadě dobré a sám si připadá milovaný/á a oceněný/á, protože po sobě zanechá dědictví, které pomůže světu v boji s rakovinou. " A přesně taková NENÍ nejen kniha Císařský neduh, okolo které se zčásti točí zápletka, ale i Hvězdy nám nepřály. 4. Humor Hlavní protagonisty drží humor nad vodou i v nejhorších chvílích. Utahují si sami ze sebe, aby se nerozplakali. Následkem toho má chuť plakat čtenář. 5. Absence okázalého hrdinství Protagonisté pláčou, dostávají hysterické záchvaty, jsou občas protivní na celý svět. Netváří se nadlidsky statečně nebo stoicky, ačkoli jsou svým způsobem stateční všichni. Nejlépe je to vidět v protikladu k beznadějnému, nenávistnému spisovateli Van Houtenovi, jemuž právě každodenní odvaha chyběla, a proto se z něj stalo, to, čím je – hluboce nešťastný člověk v alkoholické, misantropické ulitě.
Od srpna 2008 je členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, hostuje ale i na jiných scénách. Televizním divákům je známý především ze seriálu Comeback, na jehož scénáři se podílela rovněž Petra Soukupová. Vystupoval také v pořadu Hřiště 7 a uvádí televizní magazín Za obzorem. Je laureátem Ceny Zuzany Navarové a Thálie pro mladého činoherce za rok 2012. Vydavatelství OneHotBook – vydává audioknihy současných světových a českých autorů i moderní literární klasiku a osobitou tvorbu pro děti s kompletní profesionální produkcí zahrnující dramaturgii, režii, hudbu, postprodukci a design. Audiokniha v jejich podání není pouhým převyprávěním knihy, ale interpretačním uměním vzniklým za spolupráce režisérů s pečlivě vybranými herci; zvukovou adaptací, jejíž náladu podkreslují atmosférické zvuky i ruchy a původní skladby vytvořené na míru daného díla. Mezi autory OneHotBook patří například Kateřina Tučková, Tereza Boučková, Jaroslav Rudiš, Jiří Šulc, Jiří Hájíček, Vilma Kadlečková, Petra Soukupová, Evžen Boček, Stieg Larsson, Jo Nesbø, Jussi Adler-Olsen, Peter May, Henning Mankell, Lars Kepler, David Mitchell, Haruki Murakami, Gillian Flynn, Lyndsay Faye, Tom Robbins a další.
Ale mě se většinou líbí první díl. Příběh se odehrává ve zničeném Chicagu. A každý 16-ti letý chlapec a dívka si musí vybrat jednu z pěti frakcí. Hlavní hrdinka je Tris Prior. Ta má však předpoklady pro více frakcí. A to znamená, že je divergentní. Je to neobyčejný druh, a pro systém je nebezpečná. Proto jsou tyto lidi zabíjení. Ale Tris o sobě nedává vědět. Vybrala frakci Neohrožených. V této frakci potkává spoustu nových lidí. Jeden z nich je i Tobias neboli Čtyřka.. Rudá jako rubín Tato kniha je moc pěkná, stejně jako film. Jsou i další dva díly- Modrá jako safír a Zelená jako smaragd. Určitě stojí za to, přečíst si i další díly, ale film už bych tak nedoporučovala. Třeba Zelená jako smaragd, která vyšla nedávno, mě neskutečně zklamala. Ale musím uznat, že celá tato sérii je okouzlující. A rozhodnutí, zda se na film kouknete je už na vás. O čem to je: Gwendolyn Shepherd je normální šestnáctiletá dívka, pocházející z rodiny s mnoha tajemstvími. Ta se týkají zvláštního genu, který je vždy předáván někomu v rodině a který umožňuje cestovat v čase.
Vím, že jsem si tu knihu chtěla moc přečíst, ale nějak mi vypadla z hlavy. A budu se snažit si ji přečíst, protože film vyjde teprve v březnu. Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samatha Kingstonová je obyčejná dívka, ale zároveň má něco, co ostatní nemají. Ve škole zastává místo, které je na nejvyšším vrcholu středoškolské popularity a celý její život je jako vystřižený ze stránek módního časopisu. O jejím klukovi sní každá holka ve škole. Ovšem její den je přesně vyměřen a jeho datum je tak trochu v rozporu s jejím dosavadním, sladkým životem. V jednom jediném dni se toho stane až příliš mnoho, a proto je tak těžké tomu všemu uvěřit. Jeden den a všechno skončí. A na závěr bych sem měla zařadit sérii Padesát odstínů. Tyto tři neobyčejně tlusté knihy jsou velkým hitem. Zrovna včera (9. 2. 2017) byla premiéra druhého dílu Padesát odstínů temnoty. Na film se chystám v nejbližší době, ale na knihy asi nikdy:) Pak dva romantické a drama filmy.
Pak zbývá jenom jedna možnost – totiž že jde o geniálního spisovatele, protože postavy před očima čtenářů vyvstávají až děsivě živé, s každou zoufalou touhou, aby jejich život ještě chvíli trval, s bolestným vědomím, že tomu tak nejspíš nebude, že času je málo a láska, jakkoli silná, jejich nemoc nepřekoná. Kniha se okamžitě stala bestsellerem, a zároveň snad nejdiskutovanějším tématem na knižních fórech – John Green totiž spolu s duší nemocných dětí odkrývá všechno pokrytectví, které lze v zacházení s nimi najít, jako i banalitu, prozaičnost skutečnosti – nejsou to "malí hrdinové", nejsou vždy tak odvážní a stateční, jak se pak tvrdí v pohřebních proslovech. Jsou lidští ve svém utrpení a ve svých přáních a snech se ničím neliší od jakéhokoli zdravého dítěte – snad jen tím, že každý jiný sen je podmíněný přežitím. A mnozí z nich vědí, že to jim hvězdy nedopřejí. * * * * * Podívala jsem se na Augusta Waterse a on se podíval na mě. Oči měl tak modré, že mi připadaly skoro průhledné. "Přijde doba, " řekla jsem, "kdy budeme všichni mrtví.